Po roce opět nasedáme do vlaku a vyrážíme vstříc víkendu na Šumavě. A jako vždy trneme, aby ten s indiánským jménem „Snad jsem tu nic nenechal“ stihl nastoupit do vlaku, a abychom neměli zpoždění, a klapli nám všechny přestupy atd.. Ondra nestihl odjezd vlaku z hlaváku, naštěstí stíhal přistoupit na severní zastávce, ufff. A poté nás už čekala jen výluka s ubězpečením, že na nás vlak v Klatovech počká, tedy pokud přijedeme včas, jelikož i vlaky mají předpisy, do kdy mohou čekat. V Železné Rudě jsem nakonec včas a všichni. V tom stresu vystupujeme o zastávku dříve, všichni jsme žili v tom, že v Železné Rudě vlak zastavuje jen jednou. Tak si dáváme kiláček navíc a kocháme se změnami, příjemnými, kdeco tu zbourali, vylepšili, postavili ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |Včera jsem viděl fotku letos poprvé zasněženého Poledníku. I když o dost později, než je každým rokem obvyklé. I tak si říkám „a je to tady zase“ :-). Tři víkendy zpět jsme zde přespávali a taky to mělo své kouzlo. Fičelo jak o závod a nad ránem i pěkně sprchlo. Nám ale bylo ve spacácích náramně, protože jsme na jednu stranu byli po celém týdnu utahaní jako koťata a na druhou, ta cesta do Prášil…milion přestupů, zpoždění, hledání náhradní trasy. Vše ale dobře dopadlo a pátek jsme si v Prášilech vylepšili návštěvou místního hostince U Michala, Nejprve pardubickou dvanáctkou a poté i tmavou ostravskou Černou Barborou. Radar vyhrožuje deštěm, nasazujeme čelovky a vyrážíme vzhůru do oblak, aby nás to nechytlo jako před léty. Cestou se ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |Původně jsem chtěl holky vytáhnout na Boubín, ale díky jejich okamžité reakci „né, tati, né, tam jsme byli loni a ještě si to pamatujeme, dřevěná rozhledna, okolo jezírka“ padlo rozhodnutí popojet o kousek dál a zdolat Polední horu s rozhlednou Poledník, kde ještě nebyly. A i já si našel důvod k další návštěvě. Na Poledníku jsem byl několikrát, v zimě na běžkách, vyjel ho na kole, vyšel pěšky i jsem tady přespával, ale ještě nikdy jsem nebyl nahoře na rozhledně, jelikož vždy když jsem tam byl, bylo zavřeno.
Parkujeme v Prášilech před chatou KČT a ještě než se dáme po červené směrem k Prášilskému jezeru jdeme omrknout výběh s bizony. Hlavy měli zabořený v krmelci v podstatě jako vždy. Cestou k nim a od nich procházíte
... pokračovat ve čtení
Po klidné, ale chladné noci si vaříme čaj a snídáme z vlastních zásob. Za chvilku se nám začne za lesem klubat slunce a tak beru mobil a jdu opět směrem k Pustině fotit. Pár fotek zalitých sluncem naleznete v galerii u prvního článku zde. Poté balíme a opouštíme naše první nocoviště a vycházíme vstříc tomu druhému, na Kepelském Zhůří. Kousek od Pustiny se nachází Vintířova skála, která má své jméno po sv. Vintíři, který v letech 1040–1045 zde žil v poustevně pod skalou. Ve skále jsou vytesané žulové schody a na vrcholu je skalní vyhlídka s křížem. Pod vrcholem, který je na mapách označován jako Březník 1006 m n.m., na místě poustevny stojí Vintířova kaplička. Původně dřevěná, v 50. letech zničená a r. 1992 ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |