www.tusset.cz
TUSSET

Šumava je krásná za každého počasí

Z Třístoličníku na Plechý v zimě

Aneb šlo to i bez sněžnic

Z Třístoličníku na Plechý v zimě

Ráno vstáváme brzy, jelikož už večer nám meteorologové předpovídají jen slunečné dopoledne, což se později potvrdí. Autem se popovezeme přes Strážné, kde kousek za hranicemi, přesněji za odbočkou na Philippsreut zahýbáme vlevo směr Haidmühle, za kterým zhruba po 3 km narazíte na ukazatel Dreisessel, opět tedy vlevo, a to už budeme stoupat skoro až pod vrchol na zdejší parkoviště. Nahoře na nás už čeká slunce, kopy sněhu, přesněji něco okolo 185 cm a hlavně klid, nikdo nikde. Na sněhu je ledová krusta, do které se neboříme, a tak jdeme do rizika a sněžnice necháváme v kufru. Na této vrcholovce nás postupně čekají čtyři kopce, kdy ten poslední bude cílem. Tak tedy pokoříme Vysoký hřbet – 1341 m n.m., Trojmeznou – 1361 m n.m., Nad Rakouskou loukou – 1373 m n.m. a posledním je Plechý – 1378 m n.m., německy Plöckenstein. Je to nejvyšší kopec Šumavy na české straně, celkově pátý (za Velkým Javorem, Velkým a Malým Roklanem a Malým Javorem) a leží na česko-rakouské hranici. Dnešní pojmenování této hory vzniklo z německého názvu, který je z minulosti znám v různých podobách (Plechensteyn, Plecknsstayn, Pleckhenstein) a znamená „lesklý kámen nebo skála“ (odvozeno od slovesa blecken = lesknout se, třpytit se). Motivem k tomuto názvu byla pravděpodobně třpytící se hladina Plešného jezera na severovýchodním svahu hory. Od Plechého jsme chtěli sestoupit na vyhlídku nad jezerem, ale to už bez sněžnic nešlo, a tak jsme to vzdali a začali se vracet zpět. I nyní v zimě si nelze nevšimnout zásahu vlastníka zdejšího rakouského lesa, kterým je kláštěr Schlägl, jenž nechal po pustošivém orkánu Kyrill v roce 2007 pomocí těžkých strojů odklidit veškeré stromy – popadané i stojící. Z obrovské holiny, která tak vznikla se deštěm vyplavuje půda a plochu se zatím i přes opakované pokusy nedaří zalesnit. Uměle vysazené stromky bez ochrany souší hynou, kdežto na německé (zde nemocné stromy porazili a nechali ležet) a nejvíce na české straně (bez zásahu, kde mrtvé stromy stojí) už se les viditelně obnovuje. V sedle mezi kopci Plechým a Trojmeznou minete Trojmezí, místo, kde se stýkají státní hranice tří států Česka, Německa a Rakouska. Již od roku 1756 v těchto místech stával hraniční mezník. Ten byl nahrazen v roce 1993 novým modernějším trojbokým žulovým sloupkem, na kterém jsou vyobrazeny státní znaky a názvy jednotlivých států psané vždy v mateřském jazyce dané země a nyní v zimě kouká ze sněhu jen jeho horní část. Cestou zpět se obloha začala dle předpovědi zatahovat, ale i tak jsou vlevo vidět alpy s Dachsteinem a za Třístoličníkem bíle září jak Luzný, tak i Velký Roklan. Zhruba 10 km výšlap, který nám zabral 3 hodinky, můžete završit zaslouženým pivkem a gulashsuppe v boudě na vrcholu Třístoličníku, na který jsme si vyšlápli už v létě, hezky českou stranou z Nového Údolí, o tom si můžete přečíst zde.


Přidat komentář:

   Mohlo by se Vám dál líbit:

Jarní expedice 2019 – díl druhý
Jarní expedice 2019 – díl druhý, aneb poprvé na Kepelském Zhůří
Přes Smrčinu a Plechý – díl druhý
Přes Smrčinu a Plechý – díl druhý, aneb od hraničního přechodu Ježová na Schönbergfelsen
Zřícenina hrádku Kunžvart
Zřícenina hrádku Kunžvart, aneb máme ji prakticky za barákem
Podzimní expedice 2017 – den třetí
Podzimní expedice 2017 – den třetí, aneb od Roklanského jezera přes Roklanskou kapličku, Velký Roklan a Roklanskou hájenku na Modravu