Po roce opět nasedáme do vlaku a vyrážíme vstříc víkendu na Šumavě. A jako vždy trneme, aby ten s indiánským jménem „Snad jsem tu nic nenechal“ stihl nastoupit do vlaku, a abychom neměli zpoždění, a klapli nám všechny přestupy atd.. Ondra nestihl odjezd vlaku z hlaváku, naštěstí stíhal přistoupit na severní zastávce, ufff. A poté nás už čekala jen výluka s ubězpečením, že na nás vlak v Klatovech počká, tedy pokud přijedeme včas, jelikož i vlaky mají předpisy, do kdy mohou čekat. V Železné Rudě jsem nakonec včas a všichni. V tom stresu vystupujeme o zastávku dříve, všichni jsme žili v tom, že v Železné Rudě vlak zastavuje jen jednou. Tak si dáváme kiláček navíc a kocháme se změnami, příjemnými, kdeco tu zbourali, vylepšili, postavili ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |