Okolo Lipna na kole

Aneb pojeďme si to užít

Zatímco z tohoto dvoudenního cyklovýletu u mě převládalo nadšení a těšení se, u mé dcery (14 let) hrůzu a zděšení :-) Ale jak na konci článku zjistíte, přežili jsme a dokonce si to i užili. V podvečer před jdeme ozbrojit kola všemi těmi kapsami, válci a vosími zadky, do kterých se musíme zabalit na cestu. Žďáráky, spacáky, karimatky, oblečení, je jedno že jedete na dva dny nebo na týden. Co ale nevezeme je jídlo a pití, jelikož toho bude po cestě dostatek. V den D vyrážíme ze Stožce směr Nové Údolí odkud pozvolně do kopce dojedeme k Rosenauerovu pomníku. Jsme zahřátí a odtud už pojedeme hezky kolem kanálu už jenom po rovince či z kopce, uklidňuji dceru. Tedy až k Lipnu. Přes Horní a Dolní portál Schwarzenberského kanálu přijíždíme na Jelení. Po lehkém občerstvení se jede dál okolo Rosenauerovi kapličky, míjíme akvadukty, rozcestí, bývalé obce až dokud nedorazíme do Zadní Zvonkové. Zde zůstal stát kostel sv. Jana Nepomuckého a dům bývalé trafiky, kde se dnes nachází malá expozice dokumentující život v obci, zánik obce, obnovení kostela a hřbitova. Smutné a zároveň krásné místo po odpočinku opouštíme, abychom sjeli přes louky až k Lipnu. Přesněji na most přes Rakouskou zátoku, kde se Lipno dotkne rakouské hranice. Zde dceru zaujme historka o potápěči, kterému se povedlo takto utéct z komunistického Československa. Ani nevím odkud to mám, a tak píšu dotaz na ChatGPT, zda se má historka zakládá na pravdě. Zakládá, ale bylo to tak trochu jinak, než jsem si myslel!

Před námi je brutální výšlap na Vítkům Kámen, motivuji, povzbuzuji, krmím bonbonkami. Mákli jsme si, za kostelem Božího těla ve Sv. Tomáši nás osvěžuje zmrzlina a vychlazená limoška. Kola zde opíráme o plot a dáváme jim na chvilku vale. Jde se za výhledy na jeden z nejvýše položených hradů v Čechách. Hrad Vítkův Hrádek (Wittighausen), často označovaný podle vrchu též Vítkův kámen (Wittigstein) byl založen Vítkovci na počátku 14. století v nadmořské výšce 1035 m. Po 2. světové válce sloužil jako vojenská pozorovatelna v nepřístupném pohraničním území. Dnes je rozhlednou, ze které vidíte nejen na Lipno. Naše kola na nás počkaly, jelikož se těší na sjezd, kdy jejich brzdy nedostanou odpočinout. Jejich kola se zastaví až u přívozu Frýdava – Frymburk. V automatu kupujeme lístky a chvilku čekáme, než nás naberea převeze na druhou stranu Lipna. Ve Frymburku dojde na pozdně obědovou pizzu, výběr hotovosti a menšímu nákupu. Jako další zastávku vyhlašuji Lipno a nějakou kavárničku s colou a zákuskem. Zkrátka žrací motivace se ukázala jako ta nej :-) Vyjíždíme, cestou vyfotíme Vltavskou vílu a zanedlouho už vidíme první baráky v Lipně nad Vltavou. Dlouho jsem zde nebyl, a tak koukám jako puk, spousta nových apartmánových domů, penzionů, pobřežní kolonáda po které nešlo ani projet, kolik zde korzovalo lidí. Slib je slib, dojde na fofolu a zmrzlinu, jelikož colu neměli a zákusek jakbysmet. Moc se nám to tu nelíbí, mizíme. Přejíždíme přehradu Lipno a po lehce zvlněné cyklostezce podél Lipna přijíždíme do cíle dnešní etapy - Přední Výtoně. U stánku dojde na cílové pivečko s nanukem a u zapadajícího slunce začínáme vybírat místo, kam ulehneme. Rozhodl jsem se ještě jít vyzkoušet vodu, po celém dni to byla balada. Po odchodu zamilované dvojice z lavičky se rozhodujeme ustlat si zde. Vybalujeme ždáráky, nafukujeme karimatky, zahříváme spacáky. Jsme unavení, sledujeme poslední večerní jízdu parníku a první hvězdy na obloze. Dobrou!

Před východem slunce mě budí dcera, tati už, za chvíli…no asi ještě za hodinu, ona ještě zabrala, já už ne. Ale stálo to za to, mám krásné fotky nejen kostela sv. Filipa a Jakuba, o který se opírají první dnešní paprsky. Vstáváme, když se u nás zastavuje anglán z nedalekého bydlíku s dotazem, jak se nám spalo. Hezky jsme pokecali, zmínil, že také miluje spaní pod širákem ve spojení s kolem, kdy s ženou jednou přijeli na kolech z Velké Británie až k nám, tak to bych nedal nebo možná ano, ale potřeboval bych na to tak dva roky Tak jo, vše máme opět na kolech a už nám to opět hezky šlape okolo kostela v Přední Výtoni směr pro nás už, ze včera, dobře známého přívozu Frýdava – Frymburk. Za Černou zátokou odbočujeme na hlavní silnici, abychom po kilometru v obci Milná se na cyklostezku opět napojili. Stoupáme na Liščí vrch, abychom si ho mohli zanedlouho sjet, ještě okolo Velkého Kozího rybníku a jsme v Černé v Pošumaví. Zde otevřeli Kynutou buchtu 2, tak nebylo co řešit, kde si na chvilku odpočinout. Ještě dvě buchty sebou do vosího zadku a jede se dál. Až na krpálek v Karlových Dvorech cesta do Horní Plané na pohodu. Cestou si dcera začíná stěžovat na zadní kolo, které jí neustále brzdí. Už jsme byli rozhodnutí po smažáku ve Funy bistru jet na vlak, ale jel až za dvě hodiny, a tak padlo rozhodnutí dojet ještě do Nové Pece, kde jsem její trápení ukončil. Beztak cestu z Pece do Stožce známe už nazpaměť. Ve vlaku došlo na ty dvě řádně slisované kynuté buchty a na příslib, že si to zase někdy zopakujeme? I když jsem zaslechl něco jako „Tak tohle jsem ti jela opravdu naposledy!“ :-)