Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl třetí a poslední

aneb když pytlák měnil strany.

Na počátku čtyřicátých let 19. století jistý pytlák udržoval schwarzenberský lesní personál ve stálém napětí. Cokoliv si hajní vymysleli nebo zařídili, nemohli ho přistihnout. Jmenoval se Stefan Bär. Rodina Bärových pocházela z bavorské vsi Lackenhäuser. Osada byla pověstná jako hnízdo pytláků. Stefan se tam narodil v roce 1810. Bärovi pak patřili mezi první osídlence vesnice Dobrá na Šumavě (Guthausen), kde si lidé sjednali obživu při kácení lesů. Mladý Stefan znal odjakživa lesy a věděl, jak se v nich má pohybovat. Vztahy k rodnému Lackenhäuser, kde bydlelo i příbuzenstvo, zajisté neustaly. Ze Stefana se stal obratný a zkušený pytlák, který se nenechal polapit. Ale jednoho dne se přece jen dostal do pasti. Tak byl spoután a převezen do... kriminálu. Ale ne, do kriminálu ne! Předvedli ho ... pokračovat ve čtení

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl druhý

aneb pytlácká bitva ve Stožci r. 1850

Pokud jste nečetli první díl, naleznete ho zde.

21. února se strhl boj mezi lesníky a finančníky s bavorskými pytláky. Z Bavoráků zůstali tři muži na místě mrtví a mnozí byli raněni. Také na naší straně se ukázalo mnoho raněných, ale ne životu nebezpečných zranění. Adjunkt Stifter z Nového Údolí byl zasažen třemi ranami. Z Bavoráků byl jeden těžce raněný dopraven z bojového pole a hlídán v kasárnách finančníků. Můj adjunkt Träxler a jeden hajný byli na výpomoci při této aféře.

22. února večer byl bavorský zajatec dopraven do Českých Žlebů. V té rané noci se odvážilo pětatřicet bavorských pytláků vzíti útokem kasárny finanční stráže ve Stožci, aby osvobodili jejich soudruha, předvídající zde jeho přítomnost. Museli ale odtáhnout se ztrátou dvou mrtvých.

23. února ráno byl zajatý ... pokračovat ve čtení

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl první

aneb trocha té historie ze šumavských hvozdů.

Hajní a pytláci jsou nedílnou součástí dramatických událostí na Šumavě. Dodnes jsou vděčným předmětem historické i zábavné literatury. Byli hlavními aktéry kontrahentů na protikladných stranách života v obrovských schwarzenberských lesích. Na jedné straně stával člověk, který byl součástí veřejného řádu ve světě, kde bylo víc stromů než lidí – je to hajný, který se neodmyslitelně spojuje se jménem Schwarzenberg. Na druhé straně stojí člověk, který právě porušil tenhle řád – pytlák, a navíc ještě pašerák. Oba ale měli společné, že pocházeli z nemajetných rodin a byli zvyklí obstát v drsných podmínkách Šumavy. Na otázku, proč se pytlačilo lze vyjmenovat rozličné příčiny:

- vyjádření odporu k privilegované vrchnosti

- chudoba a nedostatek živobytí

- nezvladatelná vášeň lovce

Tomu všemu měli schwarzenberští lesní hajní vzdorovat, hájit klid lesa a zvěře proti ... pokračovat ve čtení

Zmizelou Šumavou

Aneb cestou jsme nepotkali ani živáčka

Včera jsem dokončili převaděčskou cestu Kanálu 54 kudy chodíval Franz Nowotný alias Kilián a po noci v přístřešku na Bučině se vydáváme směr Strážný po hraniční červené TZ. Zatímco včera jsme mohli obdivovat „nedaleké“ Alpy, dnes nevidíme ani na protější kopec :-) Bučina bývala obec na Horní Zlaté stezce, vedoucí z Kašperských Hor do Fünsterau. Svého času byla nejvýše položenou obcí nejen na Šumavě, ale i na celém českém území - ležela ve výšce 1162 m. n.m. V r. 1921 zde stávalo 38 domů a žílo 343 převážně německých obyvatel. Byl zde celní úřad, kasárna finanční stráž, myslivna, obecná škola, spořitelna a od roku 1891 kaplička sv. Michala stojící u bývalé odbočky k pramenům Vltavy. V obci se nacházelo i několik hostinců a hotelů, ... pokračovat ve čtení