www.tusset.cz
TUSSET

Šumava je krásná za každého počasí

Jarní trojboj Libín, Bobík a Boubín – druhá a poslední část

Aneb je plno! Jdi dál!

Jarní trojboj Libín, Bobík a Boubín – druhá a poslední část

Pokud jste nečetli první část, naleznete ji zde. Procházíme Cudrovice a kousek za dvěma mohutnými modříny, mezi kterými je schovaný křížek zahýbáme na žlutou „Prachatickou zlatou stezku“. Po chvilce ji ale opouštíme a namíříme si to skrz přírodní památku Vraniště - v minulosti obhospodařovaná půda zde začala po opuštění lidmi samovolně zarůstat a tak to tady v r. 2002 vyhlásili za PP. Na hlavní z Volar (něm. Wallern) na Mlynářovice (něm. Müllerschlag) se rozhodujeme zda do Volar k Potůčkům nebo pokračovat dál směr vrchol Jedlové (1089 m n.m.). A jelikož je ještě dost času, je rozhodnuto! Civilizace volá, bude na chvilku teplo, možnost dobít baterky nejen mobilu, ale i ty naše. Plzeň, uzené se zelím, játýrka a řízek a zase plznička. Mě se tak nechce zase do zimy, sněží a fičí, obzvlášť za Volary na dálnici směr Bobík sněhové jehličky bodají i přes oblečení. Ale vidina srubu s kamínky na vrcholu Jedlové nám dodává sil. Ofiko tam žádný srub není, mapy ho neznají, stejně tak ofiko cest na vrchol nevede moc. Jen ty lesáky vyjeté cesty po stahování dřeva, ale ty teď v tom sněhu vidět moc není. Bloudíme ale v podstatě až těsně pod vrcholem, kde za skalisky kousek před chatou zaslechneme hlasy a po chvíli i stopy od bot a saní. A bylo vymalováno. Je plno! Jdi domu…v překladu, jdi dál! Dva maníci už měli zatopeno a prý přijdou další. No nic, byli tu první a nevejdeme se, musíme jít. Naštěstí máme záložní nocoviště. Podobné tomu z první noci, ale je 5 km daleko. Nám nezbývá než slézt Jedlovou a vylézt skoro až pod vrchol Bobíka. Zejména poslední kilometr byl výživný. Po příchodu nebyl čas na žádnou romantiku a hurá rovnou do spacáků, čeká nás noc v teplotách okolo -15°C. Nejhorší je, když se nad ránem opravdu musíte jít vyvenčit…vylézt z toho málo tepla co máte ve spacáku, vlézt do úplně zmrzlých bot a …

Tak toho rána boty byly jeden led, stejně tak veškerá voda na vaření a nás samotných. Našťouchat spacák a vše ostatní v té kose do báglu byl nadlidský výkon, i Drusoň, co má v báglu pořádek jako ve skříňce na vojně, házel věci do báglu, jen aby už jsme se rozešli a trochu zahřáli. Na rozcestí Pod Bobíkem shazujeme bágly pod strom a vybíháme na vrchol Bobíka 1266 m n.m. nalehko. Já jsem tam byl potřetí a věřte mi, nikdy jsem z tohoto kopce nic neviděl. Ale byla to pohádka, zimní pohádka…čerstvě napadaný prašan pocukroval vše… a to ticho! Po vrcholové fotce sestupujeme, házíme bágly opět na záda a po chvilce přelézáme plot od boubínské obory. Tu po červené probíháme, abychom opět přelezli oborní plot a na chvilku v altánu „Na Křížkách“ uvařili poslední čaj. Boubíne 1362 m n.m. třes se, už jdeme. Po modro/červené zanedlouho jsme na nejvyšším bodě naší trasy. Návštěvu dřevěné 21 m vysoké a nejvýše položené rozhledny v Česku necháváme na jindy, jelikož víme, že nahoře Alpy zcela určitě neuvidíme. A světe div se, sluníčko na nás na pár okamžiků přeci jen vykoukne. Před dřevěnými schody poprvé a naposledy měníme trasu, a návštěvu Johnova kamene necháváme na jindy. Ona totiž vidina teplého místečka u stolu s jídlem a pitím je o hodně lákavější. A tak se v hotelové restauraci Kristián na Kubovce stalo. Přivítáním obsluhy se škodolibým úsměvem „To jste si ale vybrali počasí“ bych tuto expedici prohlásil za ukončenou.

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor “uložit jako” a přetáhnout na web mapy.cz).

Kompletní fotogalerii se 220 ks fotografií + 6 videí můžete shlédnout na rajce.net


Přidat komentář:


    Mohlo by se Vám dál líbit:
Kanál 54
Kanál 54, aneb skoro stezkou Krále Šumavy
Pomník Bohumila Hasila
Pomník Bohumila Hasila, aneb procházka, kdy je už zima za dveřmi
Na kole ze Stožce k Plešnému jezeru
Na kole ze Stožce k Plešnému jezeru, aneb až s pěším přídavkem k pomníku Adalberta Stiftera to bylo ono
V uvozovkách jarní výšlap na Třístoličník
V uvozovkách jarní výšlap na Třístoličník, aneb nahoře je ještě spousta sněhu