www.tusset.cz
TUSSET

Každé počasí je hezké, jenom každé jinak.

Více než 1.000 autorských fotografií z milované Šumavy! - Klikni zde, a prohlédni si je všechny!

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl první

aneb trocha té historie ze šumavských hvozdů.

Hajní a pytláci na schwarzenberské Šumavě – díl první

Hajní a pytláci jsou nedílnou součástí dramatických událostí na Šumavě. Dodnes jsou vděčným předmětem historické i zábavné literatury. Byli hlavními aktéry kontrahentů na protikladných stranách života v obrovských schwarzenberských lesích. Na jedné straně stával člověk, který byl součástí veřejného řádu ve světě, kde bylo víc stromů než lidí – je to hajný, který se neodmyslitelně spojuje se jménem Schwarzenberg. Na druhé straně stojí člověk, který právě porušil tenhle řád – pytlák, a navíc ještě pašerák. Oba ale měli společné, že pocházeli z nemajetných rodin a byli zvyklí obstát v drsných podmínkách Šumavy. Na otázku, proč se pytlačilo lze vyjmenovat rozličné příčiny:

- vyjádření odporu k privilegované vrchnosti

- chudoba a nedostatek živobytí

- nezvladatelná vášeň lovce

Tomu všemu měli schwarzenberští lesní hajní vzdorovat, hájit klid lesa a zvěře proti pytláckým nástrahám...

Přísaha hajného z r. 1814

Já, N.N., přísahám Bobu všemohoucímu, že já jakož ustanovený hajný moji službu pozůstávající v dokonalém dohlížení na les a zvěř dle povinnosti vykonávati, učiněné krádeže dřeva a pytláctví, dalejž trávy žítí a pastvu v lese upřímně oznámiti a vesměs všecko pozorovati chci, co jednomu každému poctivému a zachovalému služebníku obzvláště k povinnosti přináleží.

K tomu mě Bůh dopomáhej. Amen

Uváděné povinnosti – ochrana lesů a zvěře před hospodářskými škodami a zneužíváním, platily v podstatě nezměněné až do konce schwarzenberské éry. Schwarzenberský svět byl přísně uspořádaný a mezi hajnými – příslušníky lesního personálu – také panovala určitá hierarchie.

Rozlišovaly se dva druhy hajných. Panští hajní – jinak dominikální hajní – dostali název, protože byli usídleni na panském pozemku (Herrengrund), z latinského pojmu „dominicale“. Rustikální hajní byli pojmenováni podle latinského slova „rusticale - protože bydleli na selském pozemku.

Oba typy hajných přísahali věrnost knížeti. Zatímco dominikální hajní byli přijati rozhodnutím samotného knížete na základě návrhu měsíční konference toho, kterého panství, rustikální hajní byli přijati lesním úřadem panství (např. krumlovským) bez souhlasu knížete. Dominikální i rustikální dostávali platy – první větší, druzí dostávali méně. Rustikální hajní se živili skoro úplně z vlastní zemědělské výroby, ale i dominikální hajní měli malé hospodářství. Navíc pak dostávali tzv. deputáty a naturálie. Dominikální hajní měli ještě další zaopatření spolu se svou rodinou – byli od roku 1871 pojištěni na stáří v tzv. bratrské pokladnici (Bruderlade). Měli vystaráno!

Pytláci jako problém pro vrchnost.

Hajní představovali nejnižší úroveň vrchnostenské moci. A právě pytláctví se stalo největším problémem pro bezpečnost a hospodaření v lesích. Vrcholem střetů mezi schwarzenberským lesním personálem a pytláky, kteří často pocházeli z Bavorska, byl čas na přelomu 18. a 19. století. Byla to moc drsná doba. Připomínáme například jen napoleonské války. Veřejný pořádek ohrozili lidé, kteří využívali nejistoty neklidných poměrů ve vlastní prospěch. Samozřejmě podstatná hospodářská krize také přispívala ke zmatkům a nepořádku. Organizované velké pytlácké tlupy z Bavor se pravidelně toulaly po šumavských lesích a střílely hlavně vysokou zvěř. Stav jelenů hrozivě klesal. Známe čísla upytlačené zvěře na panství Krumlov během dvou let 1800 - 1801: jeleni - 39; laně - 73; srnčí - neuvěřitelných 228!

Přepadání hordami pytláků nabývala takových nebezpečenství, že někdo už konečně musel zakročit. Vysílala se vojska z Budějovic na několik týdnů do pohraničí. Ale pytlačení se nedalo omezit. Kníže Josef ze Schwarzenberku dokonce zamýšlel nařídit svým vyšším lesním úředníkům na krumlovském a na vimperském panství, že vysoká zvěř má být vystřílena. Takové nařízení bylo asi tolik demoralizujícím, že nebylo vyhotoveno písemně. Faktem ale bylo, že roku 1827 byl skolen poslední jelen. Tím nejhorší pytláctví skončilo – prozatím!

Po dvaceti letech došlo k nejpověstnějšímu střetnutí mezi lesním personálem schwarzenberským a pytláky. Podílelo se na něm zhruba sedmdesát osob. Píše se rok 1850, 21. února. Sledujeme zápisy starého deníku tehdejšího revírníka ve Stožci, Karla Janovského (orig. německy, přeložen do češtiny vnukem Adolfem) v dalším článku zde.

Zdroj: Obnovená tradice č. 64, str. 52 vydávaný Historickým spolkem Schwarzenberg (jehož jsem členem a časopis odebírám), otištěn s dovolením autora: Dr. Raimund Paleczek, Mnichov / München


Přidat komentář:

Hajný Karel Paleczek...

Hajný Karel Paleczek...

...a přísaha věrnosti schwarzenberských hajných, r. 1814.

    Mohlo by se Vám dál líbit:
Podzimní expedice 2017 – den druhý
Podzimní expedice 2017 – den druhý, aneb od nádrže Reschbachklause přes Luzný k Roklanskému jezeru
Návštěva Bayernparku
Návštěva Bayernparku, aneb určitě tušíte, co to bude pro děti
Ukliďme Šumavu
Ukliďme Šumavu, aneb jak se stát nejslavnější bufeťačkou ve škole
Pohodový šůšn na Březník
Pohodový šůšn na Březník, aneb na běžkách šumavskou D1