Pokud jste nečetli předchozí díl, naleznete jej zde. Ráno se probouzíme chvilku před východem slunce a tak první co děláme, je přivítání nového dne. Je 7:20 a slunce vychází nad Polední horou, kousek vedle rozhledny Poledník 1315m n.m., nádhera, která se nikdy neokouká. Po tomto představení se vracíme pro spaní, balíme a snídani si vaříme na vyhlídce. Lehce po osmé přichází první turisté, nejvyšší čas vydat se opět na cestu, před námi je zdejší kopec nejvyšší. Na Großer Arber - Velkém Javoru 1456m n.m. jsme z Mittagsplatzl cobydup, nejprve seběhneme rozmáčenou cestou do sedla a poté po pražcových schodech, které v tomto ročním období vedou skrz nádherně zbarvené borůvčí, vystoupáme na vrcholovou plošinu. Zde se nachází několik skalnatých útvarů, na které lze vylézt a rozhlédnout se. My se nejvíce kocháme hřebenem, který jsme ušli včera a pod námi spatříme i místo činu, chatu pod Kleiner Arber - Malým Javorem 1384m n.m.. Projdeme okolo dvou vysílačů, podle kterých je kopec snadno identifikovatelný z okolních kopců a poté už se triumfálně jeden po druhém necháváme zvěčnit u vrcholovému kříže. O něco níže obhlídneme zdejší kapli, která je zasvěcena Panně Marii a uvnitř skrývá na malém oltářním stolku vápencovou sošku Madony. Poté vystoupáme na skalisko Großer Seeriegel nad ní, odkud lze opět zahlédnout částečně Großer Arbersee - Velké Javorské jezero. Od této chvíle budeme už v podstatě jen klesat a na to je potřeba se patřičně posilnit. Usedáme na terasu zdejší Eisensteiner Hütte a objednáváme si. Nojono je tady krásně, ale musíme jít… Okoukneme kabinovou lanovku a poté serpentinově a hlavně nezáživně klesáme a klesáme a klesáme. Dokud se před námi neobjeví krásné Kleiner Arbersee - Malé Javorské jezero, které leží v nadmořské výšce 918 m, má plochu 6,36 ha a maximální hloubku 12 m. Na jezeře plavou rašelinné ostrůvky, které se utrhly od břehu a tím podstatně zvětšily plochu jezera. Zdejší Seehäusel je v obležení tolika lidí, že jsme na další pivko ztratili chuť a tak se jen chvilku sluníme a relaxujeme na břehu jezera. Cestou je ještě vodopád Sollerfall, který určitě stojí za zastavení. Ty nejvíce zapáchající kusy se těsně před cílem naší okružní jízdy koupají v potoce, abychom s nimi přežili cestu zpět k domovům. Expedici vyhodnocujeme tradičně v restauraci Vintíř v Hartmanicích při smažáku a závěrečném pivku. Podle nás se opět zadařilo a nezbývá nám nic jiného, než přežít další zimu a jen co se jaro ozve zase někam společně vyrazit.

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor >uložit jako< a přetáhnout na web mapy.cz).
Kompletní fotogalerii se 340 ks fotografií můžete shlédnout na rajce.net