www.tusset.cz
TUSSET

Šumava je krásná za každého počasí

Podzimní expedice 2017 – den druhý

Aneb od nádrže Reschbachklause přes Luzný k Roklanskému jezeru

Podzimní expedice 2017 – den druhý

Pokud jste nečetli předchozí den první, určitě tím začněte! V noci nás vzbudilo auto, ze kterého vyskákalo pár týpků, kteří se zhruba po čtvrt hodině vrátili k autu a po drbu odjeli a tak hned po ránu u rooibos čaje z ešusu probíráme, co tu mohli dělat. Shodli jsme se na SMS s fotkou, kterou obdrželi z nějaké poblíž umístěné fotopasti, protože před týdnem nějaký aktivista úmyslně otevřel branku vlkům z výběhu v bavorském Ludwigsthalu, odkud jich hned šest stačilo utéct a tak vyrazili. Naštěstí jsme žádnou střelbu nezaslechli a mohli jsme v klidu pokračovat ve spaní. Nejhorší po ránu je to šťouchání spacáku do báglu a vlést do studených bot. Obojí překonáno a mohlo se vyrazit. Jdeme podél hranic k Schwarzbachhause, kde na nás vykoukne mezi mraky konečně sluníčko. Chvilku posedíme a příště zde určitě bude lepší spaní než u nádrže, zde by totiž nestrašily myšky šmátralky. Před námi je výstup, během něhož mineme odbočku a tak kopec Steinfleckberg celý obcházíme. Ale nelitujeme, nejprve se nám otevře pohled na Boubín s Bobíkem a o kousek dál ze Steinfleckberghütte nádherný výhled na protější Luzný. Jen co jsme si nahřáli hrby, byl čas jít dál, jelikož chceme dnes dojít až k Roklanskému jezeru a to je ještě pěkný kus cesty. Za chvilku, kousek pod vrcholem Velké Mokrůvky už kopírujeme hranici a cobydup jsme u historického hraničního kamene, odkud je to na vrchol přes kamenné moře už jen pár výškových metrů. Jsou zde doslova davy lidí a mezi nimi dvě dcérenky, které se rozhodly jít okruh dle našeho článku. Pokecáme u jednoho vrcholového a rychle mizíme po zdejších vyhlášených schodech do nebe a až za Glasarche se opět vše vrací do klidu a pohody. Od rozcestí Teufelsloch se jde pohodově po vrstevnici až na rozcestí pod Schulzhütte – Felsenkanzel, kde na nás čekalo opět pár výškových metrů. Odtud už to bylo jen kousek k dnešnímu cíli Schulzhütte – Rachelsee. Opět se odehrál klasický rituál, vaření, rozestlání a jen co jsme ulehli, se ozvala myš hostitelka a hned vedle mé hlavy. Nahmatám čelovku a co myslíte? Byla tam :-) Chvilku ztuhlá, buď jsem jí oslnil nebo takového fešáka ještě neviděla, ale jen co se probrala, šup a byla pod listím. Bylo jasné, kdo je tady doma a kdo si bude hrát a s kým. A tak nebylo co řešit, ven ze spacáků a bágly musí na trám pod stříšku. Pár metrů od přístřešku odhazujeme krajíc chleba a po chvilce, co se opět pokoušíme usnout, mi prosviští okolo hlavy směrem ven z přístřešku a snad už tedy bude klid. Usínáme a spíme až do rána, kdy nás vítají první paprsky slunce padající na svah nad jezerem … vše o posledním, třetím dni expedice najdete v dalším článku. Mrkněte na pár vybraných fotografií z prvního dne pod článkem, všech 344 fotografií naleznete na rajce.net.


Přidat komentář:

    Mohlo by se Vám dál líbit:
Kamenná hlava na sněžnicích
Kamenná hlava na sněžnicích, aneb nasněžilo a ještě není stopa
Na kole ze Stožce přes Dobrou a Černý Kříž zpět
Na kole ze Stožce přes Dobrou a Černý Kříž zpět, aneb nejkrásnější a nenáročný okruh na kole vhodný nejen pro děcka
Z Třístoličníku na Plechý v zimě
Z Třístoličníku na Plechý v zimě, aneb šlo to i bez sněžnic
Na běžkách z Finsterau na Bučinu
Na běžkách z Finsterau na Bučinu, aneb cestou skoro nikdo nikde