Ze Stožce se necháváme svézt za padíka do Nové Pece místním šinkanzenem od GW Train Regio. Za necelou půlhodinu jsme v Peci a můžeme se vydat vstříc dnešnímu vzrůšu, i když začátek bude tak trochu nuda. Cestu do 2 km vzdáleného Lázu jdeme po asfaltce, zhruba v polovině cesty míjíme kapličku, za kterou na nás vykukuje zasněžený hřeben v čele s nejvyšším šumavským vrcholem na české straně. Z Lázu je to kousek na turistické rozcestí Raškov. Toto rozcestí jste mohli celkem nedávno zahlédnout ve všech zpravodajských relacích díky nálezu nahého těla zavražděného muže bez zubní náhrady. Nakonec až číslo kyčelního implantátu po třech měsících dovedl mord partu k jeho ženě z okresu Straubing-Bogen v Německu. Pokračujeme chvilku podél Schwarzenberského kanálu k aquaduktu, kterým kanál překonává Koňský potok. A právě podél tohoto potoka a jeho nádherných kaskád pokračujeme, už je to jen kousek ke kiosku Říjiště. Pokračujeme nejprve pozvolně k nouzovému nocovišti, později prudčeji přes kamenné moře až k Plešnému jezeru. Plešné jezero je jedno z pěti jezer na české straně Šumavy, leží pod 220 m vysokou skalní stěnou ve svahu hory Plechý v nadmořské výšce 1 089 m. V období pleistocénu ho vyhloubil přes kilometr dlouhý ledovec a navršil tak hráz až 40 metrů vysokou. Jezero má rozlohu 7,5 ha a hloubku 18 m. Kocháme se tou zasněženou nádherou a za zády se nám mezitím prožene zhruba 20 skialpinistů. Závodí prý jen ti, co jsou vpředu, dostávám odpověď od posledního na dotaz, zda tu probíhá nějaký závod :-) V prudších pasážích výšlapu k pomníku Adalberta Stiftera, se divíme, jak tohle mohli na těch skialpech dát, a ještě u toho závodit, když předběhnout někoho zde bylo nemožné. Cesta je vyšlapaná a uježděná, nahoře u památníku jsme za chvilku a totéž platí i pro samotný vrchol Plechý 1378 m n.m., vzdáleného už jen jeden kilometr. Po pár fotografiích s vrcholovým křížem se rozhodujeme dle vzoru ostatních nazout sněžnice, které se zatím jen nesly připnuté na báglu. Ale po pár metrech zjišťujeme, že to jde i bez nich, aniž by jsme se bořili do 180cm sněhové peřiny. Míjíme Trojmezí, Trojmeznou a přicházíme na Třístoličník, aby konečně došlo na to jedno vrcholové a pozdní oběd. Před sebou máme už jen sešup českou stranou (zde by se návleky šikly) okolo Rosenauerovo pomníku do Nového Údolí. Poslední kilometr běžíme, abychom stihli vlak zpět do Stožce. To byla ale krásná zimní hřebenovka za slunečného počasí, viď Alberte? Sněžnice nebyly potřeba, ale i tak bych si je být Vámi vzal, člověk nikdy neví, k nim hůlky a určitě nezapomeňte sluneční brýle a opalovací krém.

GPX soubor s trasou ke stažení zde (stačí soubor >uložit jako< a přetáhnout na web mapy.cz).