Pokud jste nečetli předchozí dva články, pro první díl klikněte zde, pro druhý díl zde. Probouzíme se opět do kouzelného rána na Rindlschachten, poslední schachten na naší trase. Na každé schachten dohlížel na stádo dobytka tzv. lesní pastýř, který zde měl jednoduchou dřevěnou chatrč nebo jen zkrátka sedával ve stínu samostatně stojících stromů ponechaných po vykácení lesa. Toto spásání dobytkem zde probíhalo v letech 1622 až 1960 během letních měsíců – tří až čtyřměsíčního období a každý z celkem 19 statkářů z Lindbergu sem mohlo poslat své 4 mladé býčky. Posledním takovým zdejším pasáčkem na Rindlschachten byl Max Winter. Zemřel v roce 1986 a na zdejší schachten má krásnou ze dřeva vyřezávanou pamětní desku, viz. fotogalerie pod článkem. Ještě v roce 1831 měla ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |Pokud jste nečetli první díl, naleznete ho zde. Okolo páté nás probouzí místní ptactvo, ale slunce má vyjít až okolo šesté, proto na chvilku ještě zabíráme, abychom se vzbudili na východ slunce, který je bohužel schován za lesem. Kompenzuje nám to ale parádní výhled na protější, ještě zasněžený Velký a Malý Javor 1456 m n.m. Balíme a na snídani se přesouváme kousek na rozcestí ke stolu, na který už dohlédnou sluneční paprsky. Nakonec odtud odcházíme až v devět, než opustíme Ruckowitzschachten narazíme na křížek a dvě úmrlčí prkna. Po zdolání vrcholu Rukowitzberg 1269 m n.m. přijdeme na rozcestí odkud už je to dálnicí na vrchol Velkého Falkesteinu sotva čtvrthodinka. Z vyhlídky na Falkensteinu přesněji Großer Falkensteinu 1315 m n.m. se naskýtá půlkruhový výhled do údolí Řezné, ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | | |Po pár hodinách ve vlaku ČD, přijíždíme včas do Železné Rudy, abychom zahájili expediční víkend, jak jinak než v místní restauraci s názvem Šumava. Po lehké večeři typu smažený sýr či hermelín s hranolkami a pár kvasnicových 13° okolo sedmé vyrážíme vstříc šumavským vrcholům. Jdeme nejprve po zelené či naučných stezkách „Utajená obrana železné opony“ a „Sklářská“ okolo hřbitova směr hraniční přechod, kde máme v plánu ihned za hranicemi uhnout na červenou. Na rozcestí s další naučnou stezkou „Tetřeví“ chybně zahybáme na červenou, jelikož tlacháme o nesmrtelnosti chrousta a nedáváme pozor. Proto si můžeme na infotabuli přečíst něco o místním Debnickém zámku. Jednalo se o jednopatrový barokní zámeček postavený v roce 1790 Marii Alžbětou Hafendbradelovou, který zde stával ještě na začátku osmdesátých let minulého století. ... pokračovat ve čtení
žádný komentář | | |